Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Září 2014

Týden č. 2 – Ať žijí školní akce!

Jsem zastáncem činnostního vyučování. Žákům podle mého nedá nic víc, než když si něco zkusí na vlastní kůži. I proto zapojování škol do různých charitativních, tematických, ale i jiných akcí schvaluji, ba dokonce podporuji. Na druhou stranu, zbývá vám pak čas na vzdělávání typu – plnění ŠVP? Zbývá, ale je to spíš nic než-li něco. Zejména, když i v dny, kdy se zrovna nic neděje vám do hodiny přijdou 3 žáci, to se to pak v učivu posouvá jedna báseň. Uvidíme… třeba je přicházející zima nažene do lavic – teplo tu máme! :D

Tento týden byl ale v něčem i přínosný. Když mi studentka, která nevyčasovala ani sloveso, oznámila, že z německého jazyka maturovat nebude, pochopila jsem, že žáci nejsou zas tak úplně hloupí a umí dokonce dělat radost – práci bez konce totiž nesnáším!

Hloupí nejsou, ale velké mezery ve znalostech mají! Když člověk udělá test dle informací bývalého učitele, které zahrnovaly (domnělé) znalosti žáků a nikdo z nich ho nenapíše, není něco v pořádku. Kolonky ZNALOST/NEZNALOST jsem jednoduše doplnila kolonkou KATASTROFA a bylo. Otázku na to, zda katastrofa je to správné pojmenování žákovských (ne)znalostí, nebo přístupu bývalého kolegy, nechám radši nezodpovězenu…

A to jest vše!

Poučení do dalšího týdne:

  1. Vymyslet hru či jinou aktivitu, která lze dělat i v jednom žákovi – záložní plány mi do teď chyběly (nepovažovala jsem je za nutné! Já HLUPÁK!).
  2. Začínat ve 4. ročníku gymnázia se základy jazyka není nic divného – opakování je matka moudrosti, takže vlastně díky za to! :-)

ZAČÁTKY ANEB ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM

Jestli někdo říká, že naděje umírá poslední, pak iluze se ztrácejí jako první! Alespoň tedy  ve školství…. Díky bohu, že jsem životní realista, když k tomu přidám trochu optimismu, myslím, že se mi bude ve škole líbit. Ano, mám za sebou první týden ve škole a je to takový zážitek, že jsem se rozhodla o tom i napsat. Všeobecně píši už dlouho, vlastně o všem, co se mě nějak dotkne a tohle je prostě radikální dotek! :-)

Jednoduše změna! A to nejen v tom, že vyměníte místo „čelem k tabuli“ za „zády k tabuli“, ale oni vás hned povýší na paní profesorku. Jednou třeba, ale ve 25 se mi to prostě ještě nepovedlo…

Takže sláva praxi! Celé studiu tak nějak chybí a teď jí je najednou až až. Konečně vám po 5 letech studia někdo řekne, že ten váš předmět je fakt „hroznej“ a že ho „vůbec netankuje“. Podle mého nemohlo na začátku přijít nic víc motivujícího než toto!

 Zahajuji tedy boj minimálně o zachování cti německého jazyka. Zatím si vyšší cíle nedávám…, myslím, že jako první krok je tohle odpovídající oříšek!

Tento blog je hlavně pro mě a taky o mě :-) , nicméně stejně tak pro všechny (zejména) začínající učitele. Není totiž podle mého nic pozitivnějšího, než zjistit, že v té mizérii nejste sami. I proto budu ráda i za Vaše postřehy – prostě stále je třeba se učit… :-)