Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

POPRVÉ – 1. třídní schůzky i první nedostatečné

První měsíc práce ve škole nabízí mnohá poprvé. Nejsem si ale jista, zda jsou to všechno žádaná „poprvé“! :-)

Člověk se tak nějak zabydluje v kabinetě, před hodinou i o ní se učí zapamatovat si jména všech žáků, zejména těch, co se objevují ve škole jen svátečně, do toho přichází snaha předat budoucí generaci co nejvíce potřebných informací a zároveň u toho být nejen efektivní a třeba i vtipný a co já vím, o co všechno se vlastně kdo snaží… A do toho přicházejí stále nové a nové věci.

Doufám, že stále platí heslo „Snaha se cení!“,  jelikož 100% jista si rozhodně zatím ve všem nejsem. Zejména, když přijdou třídní schůzky, vy předstoupíte před chudé osazenstvo rodičů, kteří se chtějí něco dozvědět, vy jim to povíte a v domnění, že to máte za sebou, na vás začnou klást nesmyslné dotazy! Ano, naběhla jsem si, neměla jsem dávat dotazům tolik prostoru! :D Ne, vlastně to pro mě byla hodně zajímavá zkušenost. Rodič žáka, kterého jsem viděla během jednoho měsíce 2x si stěžuje, že se jeho dítko nudí. Když vylezete ze třídy a zjistíte, že se nudí i u všech ostatních učitelů, co zatím ve třídě byli, nabudete opět trochu sebevědomí a jdete dál. Nikdy bych neřekla, že během 10 minut dokážu v myšlenkách zhodnotit každého, kdo ve třídě sedí… a to mluvím o rodičích!

Ne vždy mi jde ale hodnocení tak od ruky. Přišly první testy a já musela vytáhnout svou červenou tužku a poprvé napsat číslo 5! Takový ten pocit, proč zrovna tento žák musí dostat 5 a jak se na to bude asi tvářit, až to uvidí a taky ta snaha, zda v testu nenajdu alespoň něco a nevytvořím tak výslednou dostatečnou… Stávalo se vám to také, nebo jste zcela oproštění od okolností zapisovali s čistou hlavou od jedné až do pěti?!

Byla to katastrofa, to ano, ale na druhou stranu se mnozí studenti alespoň snažili v zápalu nevědomosti vytvořit nějaký vtip a povedlo se! Vlastně se těším na další testy některých studentů a vím, že to nebude dlouho trvat a zase se minimálně pobavím! 

Ponaučení do příště: Počítat s nejhorším, pak je jen minimální pravděpodobnost, že vás někdo mile nepřekvapí!

 


Týden č. 2 – Ať žijí školní akce!

Jsem zastáncem činnostního vyučování. Žákům podle mého nedá nic víc, než když si něco zkusí na vlastní kůži. I proto zapojování škol do různých charitativních, tematických, ale i jiných akcí schvaluji, ba dokonce podporuji. Na druhou stranu, zbývá vám pak čas na vzdělávání typu – plnění ŠVP? Zbývá, ale je to spíš nic než-li něco. Zejména, když i v dny, kdy se zrovna nic neděje vám do hodiny přijdou 3 žáci, to se to pak v učivu posouvá jedna báseň. Uvidíme… třeba je přicházející zima nažene do lavic – teplo tu máme! :D

Tento týden byl ale v něčem i přínosný. Když mi studentka, která nevyčasovala ani sloveso, oznámila, že z německého jazyka maturovat nebude, pochopila jsem, že žáci nejsou zas tak úplně hloupí a umí dokonce dělat radost – práci bez konce totiž nesnáším!

Hloupí nejsou, ale velké mezery ve znalostech mají! Když člověk udělá test dle informací bývalého učitele, které zahrnovaly (domnělé) znalosti žáků a nikdo z nich ho nenapíše, není něco v pořádku. Kolonky ZNALOST/NEZNALOST jsem jednoduše doplnila kolonkou KATASTROFA a bylo. Otázku na to, zda katastrofa je to správné pojmenování žákovských (ne)znalostí, nebo přístupu bývalého kolegy, nechám radši nezodpovězenu…

A to jest vše!

Poučení do dalšího týdne:

  1. Vymyslet hru či jinou aktivitu, která lze dělat i v jednom žákovi – záložní plány mi do teď chyběly (nepovažovala jsem je za nutné! Já HLUPÁK!).
  2. Začínat ve 4. ročníku gymnázia se základy jazyka není nic divného – opakování je matka moudrosti, takže vlastně díky za to! :-)

ZAČÁTKY ANEB ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM

Jestli někdo říká, že naděje umírá poslední, pak iluze se ztrácejí jako první! Alespoň tedy  ve školství…. Díky bohu, že jsem životní realista, když k tomu přidám trochu optimismu, myslím, že se mi bude ve škole líbit. Ano, mám za sebou první týden ve škole a je to takový zážitek, že jsem se rozhodla o tom i napsat. Všeobecně píši už dlouho, vlastně o všem, co se mě nějak dotkne a tohle je prostě radikální dotek! :-)

Jednoduše změna! A to nejen v tom, že vyměníte místo „čelem k tabuli“ za „zády k tabuli“, ale oni vás hned povýší na paní profesorku. Jednou třeba, ale ve 25 se mi to prostě ještě nepovedlo…

Takže sláva praxi! Celé studiu tak nějak chybí a teď jí je najednou až až. Konečně vám po 5 letech studia někdo řekne, že ten váš předmět je fakt „hroznej“ a že ho „vůbec netankuje“. Podle mého nemohlo na začátku přijít nic víc motivujícího než toto!

 Zahajuji tedy boj minimálně o zachování cti německého jazyka. Zatím si vyšší cíle nedávám…, myslím, že jako první krok je tohle odpovídající oříšek!

Tento blog je hlavně pro mě a taky o mě :-) , nicméně stejně tak pro všechny (zejména) začínající učitele. Není totiž podle mého nic pozitivnějšího, než zjistit, že v té mizérii nejste sami. I proto budu ráda i za Vaše postřehy – prostě stále je třeba se učit… :-)